Nároky poškozeného
Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za veškerou škodu, která mu vznikne následkem utrpěného pracovního úrazu či nemoci z povolání. Existují ovšem dvě výjimky. Škodou podle zákoníku práce není případná ztráta na důchodu a v rámci věcné škody je z rozsahu odpovědnosti zaměstnavatele vyloučena náhrada škody na dopravním prostředku, škoda vzniklá na nářadí, zařízeních a předmětech potřebných pro výkon práce, došlo-li k jejich použití bez souhlasu zaměstnavatele.
Jednotlivé složky práva na náhradu škody z pracovního úrazu či nemoci z povolání jsou samostatné dílčí nároky.
Jaké jsou tedy druhy náhrad?
Zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, povinen poskytnout náhradu za
- ztrátu na výdělku,
- bolest a ztížení společenského uplatnění,
- účelně vynaložené náklady spojené s léčením,
- věcnou škodu
Způsob a výši náhrady škody je zaměstnavatel povinen projednat bez zbytečného odkladu s odborovou organizací a se zaměstnancem.
Ztrátu na výdělku můžeme rozdělit na několik situací.
• Ztráta na výdělku po dobu trvání Vaší pracovní neschopnosti