Promlčení je jedním z právních následků marného uplynutí doby. Smyslem institutu je čelit složitým sporům a přispět k ochraně právní jistoty účastníků. Pokud by bylo možné domáhat se práva vůči povinnému bez časového omezení, docházelo by po uplynutí delší doby k obtížím při zjišťování skutkového stavu a k následnému prodloužení dokazování v soudním řízení.
Podstatou promlčení je oslabení nároku oprávněného. Promlčené právo sice nezaniká, avšak stává se soudně nevymahatelným. Proto je vždy nutné uplatnit své nároky co nejdříve a nedat tak povinnému možnost zprostit se svého dluhu jednou provždy.
Účinky promlčení nenastávají automaticky, vždy musí dojít k současnému splnění tří podmínek:
1) uplynutí promlčecí lhůty
Délka promlčecí lhůty se u jednotlivých práv odlišuje. Pro nároky vyplývající z občanského a pracovního práva platí obecná tříletá lhůta, pokud zákon nestanoví pro některé právo zvláštní lhůtu. Obecná promlčecí lhůta běží ode dne, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé (například kdy mohla být podána žaloba u soudu).
Zvláštní promlčecí lhůta je stanovena u práva na náhradu škody. Nárok se promlčuje po dvou letech ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a její výši a o tom, kdo za ni odpovídá. Den, kdy se poškozený o škodě dozví, je den, kdy může škodu v celém rozsahu uplatnit. V různých situacích může být tento den určen rozdílně. Například při stanovení náhrady bolestného bude nutno počkat na ustálení zdravotního stavu poškozeného, při stanovení účelně vynaložených nákladů spojených s léčením bude nutné počkat na ukončení léčby. Vedle této, tzv. subjektivní lhůty, musí být nárok uplatněn i v tzv. objektivní lhůtě, jež počíná běžet už dnem vzniku škody. Je nezávislá na tom, zda se poškozený o škodě dozvěděl či nikoli. Objektivní lhůta je obecně tříletá, v případech úmyslného zavinění škody desetiletá.
U nároků vzniklých ze škody na zdraví se uplatní pouze subjektivní promlčecí lhůta. Tato úprava má zajistit účinnou ochranu poškozeného. Reflektuje specifickou povahu škody na zdraví, kde se škodlivý následek může projevit i po dlouhém časovém odstupu. U nároku na náhradu škody na zdraví proto nezačne promlčecí lhůta běžet dříve, než se oprávněný dozví o výši způsobené škody a o osobě, která za ni odpovídá.
2) oprávněný neuplatní právo v promlčecí lhůtě
Uplatněním práva se rozumí učinit právní úkon, který se podle zákona považuje za zahájení soudního řízení (například podání žaloby) nebo se považuje za uplatnění práva v již zahájeném řízení (například uplatnění nároku na náhradu škody v trestním řízení).
Právo podléhající promlčení musí být u soudu uplatněno nejpozději v poslední den promlčecí lhůty. Jelikož se jedná o hmotněprávní lhůtu, návrh na zahájení řízení musí v tento den dojít soudu, nestačí ho podat na poště.
3) vznesení námitky promlčení
Povinný nemusí námitku promlčení před soudem uplatnit. Namítne-li však promlčení práva, soud nárok oprávněného zamítne. Promlčené právo sice nadále existuje, avšak splnění je pouze na vůli povinného.
Neuplatní-li povinný námitku promlčení, soud oprávněnému jeho nárok přizná.