Věcná škoda

Do pojmu věcná škoda zahrnujeme skutečnou škodu, ušlý zisk a nově i nemajetkovou újmu. Typicky lze zahrnout hlavně škodu na věcech, které byly zničeny či poškozeny v přímé souvislosti se škodnou událostí.  Věcná škoda může vzniknout i v souvislosti s náhradou škody na zdraví či s pracovním úrazem. Podle judikatury Ústavního soudu je posuzována věcná škoda podle občanského zákoníku shodně s posouzením podle zákoníku práce. V souvislosti se škodou způsobenou pracovním úrazem dospěl Nejvyšší soud k rozhodnutí, podle kterého se do náhrady věcné škody nezahrnuje pouze bezprostřední náhrada, ale také širší okolnosti. Mezi tyto širší okolnosti patří například nezbytnost najmout si pomocníka do domácnosti, pokud postižená osoba není schopna tyto práce (které dříve běžně zastávala) vykonávat sama.

Za škodu je odpovědný tzv. škůdce – ten kdo škodu způsobil. Pokud škůdce porušil svou povinnost vyplývající ze zákona a tímto porušením byla způsobena škoda, je odpovědný za zavinění. Zákon toto zavinění ve formě nedbalosti presumuje a je nezbytné tuto domněnku vyvrátit. Pokud došlo k porušení povinnost, která vyplývá ze smlouvy, není zavinění škůdce třeba. Škodu je pak škůdce povinen nahradit druhé straně nebo osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnost zjevně sloužit. Povinnost náhrady škody se může škůdce zprostit, pokud prokáže, že mu ve splnění bránila dočasně či trvale mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka, která vznikla nezávisle na vůli škůdce. Pokud škůdce způsobil škodu úmyslným porušením dobrých mravů je povinen škodu nahradit, to však neplatí, jestliže škůdce škodným jednáním uplatňoval své právo a jeho úmyslem nebylo poškodit jiného.