Odpovědnost za škodu

Odpovědnost za škodu vzniklou nemocí z povolání nese zaměstnavatel, u kterého byl zaměstnanec postižený nemocí z povolání naposledy zaměstnán za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání. Zaměstnavatel, který škodu uhradí, může vymáhat poměrný podíl na předchozích zaměstnavatelích. Tato odpovědnost je objektivní (odpovědnost za výsledek), zaměstnavatel odpovídá za škodu, i když dodržel všechny povinnosti, vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zaměstnanci u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel povinen poskytnout náhradu za ztrátu na výdělku, bolest a ztížení společenského uplatnění, účelně vynaložené náklady spojené s léčením a věcnou škodu. Jestliže zaměstnanec na nemoc z povolání zemřel, je zaměstnavatel povinen poskytnout náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením, náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem, náhradu nákladů na výživu pozůstalých, jednorázové odškodnění pozůstalých a náhradu věcné škody. Zaměstnavatel se může zprostit zcela nebo zčásti odpovědnosti pouze za přesně daných podmínek, které jsou stanoveny v §367 zákoníku práce. Například pokud příčinou vzniku škody byla opilost postiženého zaměstnance. Promlčecí lhůta nároku na náhradu škody je 2 roky. Ta se počítá od okamžiku, kdy se poškozený dozví o škodě na zdraví a to, kdo za ni odpovídá. Na tom, kdy objektivně ke škodě na zdraví došlo, nezáleží.

Máte dotaz? Budeme rádi když nám ho napíšete!