Poškozený utrpěl pracovní úraz a to 16. 9. 1993. Tento úraz byl řádně zaznamenaný, byl uznán jako pracovní. Poškozený utrpěl vážný úraz bederní páteře, a to doskokem na šikminu se sklonem 40 % s následným vynuceným hlubokým záklonem. Do pracovního úrazu se poškozený s bederní páteří neléčil a od vzniku pracovního úrazu až do roku 2008 byla ve všech lékařských zprávách stále uváděna stejná diagnóza. V roce 1994 byl žalobci přiznán částečný invalidní důchod v souvislosti s pracovním úrazem. V roce 1998 došlo k zániku zaměstnavatele, aniž by práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu přešly na jinou organizaci. Povinnosti poskytovat náhradu za ztrátu na výdělku přešla podle ustanovení § 205d odst. 8 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce (ve znění zákona č. 231/1992 Sb. a č. 37/1993 Sb. účinném od 1. 1. 1993) na pojišťovnu. Pojišťovna pokračovala ve výplatách v rozsahu, v jakém poskytoval náhrady zaměstnavatel. V roce 2008 byl poškozenému přiznán plný invalidní důchod pro stav po úrazu či operaci páteře nebo ploténky, navýšený pro artrózu kolene. Pojišťovna od této chvíle přestala hradit náhradu za ztrátu na výdělku, jelikož dospěla k závěru, že zde není dána příčinná souvislost mezi plnou invaliditou a pracovním úrazem. Poškozený následně požádal ČSSZ o vystavení potvrzení o příčinné souvislosti přiznané plné invalidity s pracovním úrazem, a to právě pro potřeby pojišťovny. Místo vydání potvrzení byla provedena ČSSZ mimořádná prohlídka se závěry, že se jedná o degenerativní onemocnění zhoršující se postupně s věkem. Posudková lékařka tak postupovala v nesouladu s dosavadními lékařskými zprávami. V rámci našeho zastoupení jsme napadli jménem poškozeného posudek ČSSZ o přiznání částečné invalidity z obecných příčin žalobou u soudu. Soud si vyžádal přezkoumání napadeného rozhodnutí posudkovou komisí MPSV ČR. Posudková komise dospěla na základě totožné zdravotnické dokumentace, kterou měla k dispozici posudková lékařka, k závěru: „Posuzovaný byl v roce 2008 uznán plně invalidním pro onemocnění páteře s navýšením pro artrózu kolene.“ U posuzovaného se jednalo o stav po úrazu páteře. Na základě nově vydaného závěru žádal poškozený prostřednictvím našeho zastoupení pojišťovnu o obnovení výplaty renty, ta však naše žádosti nereflektovala. Proto byla na pojišťovnu podána žaloba o náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a pracovního poměru, kdy byl poškozený plně invalidní v příčinné souvislosti pracovním úrazem. Poté žalovaná přistoupila na možnost mimosoudní dohody. Poškozenému bylo v rámci mimosoudní dohody vyplaceno jednorázové odškodnění v částce 260.442,- Kč a dále náklady právního zastoupení, které musel poškozený vynaložit v hodnotě 26.263,- Kč. Na základě dohody o narovnání byla žaloba vzata zpět a řízení bylo zastaveno.