Lékařská péče

Škody vzniklé v souvislosti s lékařským zákrokem, případně pobytem ve zdravotnickém zařízení, jsou jednou z nejdynamičtěji se rozvíjejících oblastí náhrady škody. Čím dál více pacientů si uvědomuje, že jejich zdraví je nenahraditelné a jeho poškození nesprávnou lékařskou péčí je nevratné a hlavně nepřípustné. ¨

Celá problematika tzv. medicínského práva, je velmi složitá a prokazování zavinění vyžaduje vysokou odbornou právní a praktické zkušennosti. Nejde pouze o to porozumět právní problematice, ale také problematice odborné lékařské. Téměř všechny případy škody na zdraví vzniklé nesprávnou lékařskou péčí závisí na znaleckých posudcích odborníků z příslušných medicinských oborů a právník musí být schen posoudit kvalitu takového posudku, případně dokázat vyhledat znalce, kteří vypracují posudek další a správně ho zadat. Dobrým doporučením v těchto případech bývá, obrátit se na znalce z jiného města nebo dokonce kraje.

Škody, obvykle na zdraví, vzniklé v souvislosti s lékařskou péči je možné rozdělit do dvou kategorií z hlediska odpovědnosti.

Obecná odpovědnost

První kategorií je obecná odpovědnost za škodu upravená v ustanovení § 420 občanského zákoníku. V tomto případě je kromě obecných předpokladů vzniku nároku na náhradu škody, kterými jsou škodní údálost, vznik škody a příčinná souvislost mezi škodní událostí a vznikem škody, také zavinění. Znamená to, že lékař nebo jiný zdravotnický personál musel porušitt některou zákonem nebo jinak mu uloženou povinnost (lege artis, pracovní smlouvou). Jedná se o tzv. subjektivní odpovědnost.

V tomto smyslu jde zejména o porušení povinnosti poskytovat zdravotní péči lege artis. Postupem lege artis se přitom v medicínské terminologii rozumí způsob či metoda léčení, prevence a diagnostiky chorob odpovídající zásadám léčebně preventivní péče na dosaženém nejvyšším stupni vědeckého poznání. O tom, zda určitý odborný výkon splňuje předpoklady, zda tedy je nebo není lege artis, jsou rozhodující především dvě nejčastěji připomínané okolnosti:

• musí jít o odborně medicínsky uznávaný (ověřený, osvědčený) postup, jehož účinnost, resp. účelnost a důvodnost se všeobecně, nebo alespoň převážně, přijímá, a který je navíc
• v souladu s aktuálním stavem vědy, s dosaženou nejvyšší úrovní teoretických a praktických poznatků v oblasti poskytování zdravotní péče,

Speciální odpovědnost

Druhou kategorií škod, vzniklých v souvislosti s poskytováním zdravotní péče nebo pobytem ve zdravotnickém zařízení, jsou škody mající původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo použito. Odlišné od obecné odpovědnosti je v tomto případě to, že ke vzniku odpovědnosti za škodu není v tomto případě nutné zavinění. Jedná se o tzv. objektivní odpovědnost. 

Odpovědnost za škodu způsobenou okolnostmi majícími původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo použito, upravuje § 421a občanského zákoníku. Tato konstrukce právní odpovědnosti má odlišný právní režim oproti obecné odpovědnosti za škodu na zdraví. Dle § 421a odst. 1 občanského zákoníku každý odpovídá za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. Této odpovědnosti se nemůže zprostit. Zákon přitom výslovně v § 421a odst. 2 stanoví, že ustanovení odstavce 1 se vztahuje i na poskytování zdravotnických, sociálních a jiných biologických služeb.

Okolností - je událost mající původ v povaze přístroje nebo věci, jichž bylo při léčebné péči použito, a která vyvolala vzniklou škodu (např. vada použité látky, přístroje, léku, nečekaná alergická reakce pacienta na určitou látku, lék atd.).

Máte-li konkrétní dotaz nebo potřebujete pomoci s náhradou škody - kontaktujte nás.